Písničky v mé mysli

7. června 2017 v 15:54 | Matthew |  Co mě napadlo
Ahoj.Taky znáte ten pocit, když by jste si rádi poslechli nějakou písničku, ale nevíte jakou ? Třeba vám dneska pomůžu a nějakou si vyberete. Tohle je mých top 5 písniček za květen/červen.

DISCLOSURE - MAGNETS FT. LORDE


MILEY CYRUS - MALIBU



ALMA - CHASING HIGHS



BEARSON - ONE STEP AT A TIME FT. NATALOLA


HOME - RESONANCE

 

Moje třída, aneb Hunger Games ve skutečnosti

13. ledna 2017 v 20:43 | Matthew |  Ze života
Už mě to zmáchá, cítím se jako po boji. Věčné útoky a ústupy do obrany jsou na denním pořádku. Zhruba takhle vypadá den v mé třídě. Otevřené bojiště, kde se neustále něco děje. Možná se divíte, proč to popisuji takhle drasticky, ale mám k tomu své důvody. Možná je to tím že bydlím na vesnici (máme statut města, ale 3,5 tisíce obyvatel není opravdu moc) takže i vesnická škola. Všichni se znají a půlka lidí jsou příbuzní, ale to není podstatou věci. Abych se dostal k tomu, co chci. Ve třídě mě "pasovali" na krále drbů. Ano rád drbu, ale to neznamená, že já sem hned ta největší drbna. Ve třídě je nás 31. Je jasné, že si všichni nesedneme, ale to co se poslední dobou děje mě dostává. Jsme rozdělení do skupinek podle toho, jak se bavíme, však to znáte, jenže každá skupinka drbe jinou. Já jelikož nejsem ve třídě moc oblíbený tak jsem v jedné skupince, ale snažím se proplouvat mezi ostatní. Každý pomlouvá, jak jen to jde. Od vzhledu, přes prachy až po osobnost. Nejhorší na tom všem je že každý někoho pomlouvá a pak je s ním druhý den nejlepší kámoš a hned s ní pomlouvá dalšího. Je těžké se v tom nějakým způsobem udržet, pokud nebudete i vy svině, tak vás to zabije. Začnete se psychicky rozkládat, až z vás zbude to, co o vás tvrdí, troska. Štve mě, že to nikdy nezmizí. Poslední rok základky plus výběr střední školy plus další x milionů věcí k řešení a ještě tohle. Nenávidím za to naší třídu. Zajímalo by mě, jak je to u vás. Setkáváte se s podobnými problémy?

Nic o něčem

7. ledna 2017 v 19:28 | Matthew |  Co mě napadlo
Ahoj. Po delší době totální, kreativní vyprahlosti a velké dávce prokrastinace mám pro vás další článek. Vlastně nebude o ničem moc zajímavém, teda pokud vám nepřijdou zajímavé mé pocity z prvního týdne nového roku. Začátek roku (tím myslím tak 2 dny) šly docela dobře, vše bylo takové "nové", ale zbytek týdne už nebyl tak dobrý. Školní povinnosti mě opět začaly trápit, a s nabýváním úkolů a úbytkem volného času se těžko smiřuji. Navíc poslední dny jak je strašná zima (u nás -10 stupňů, ne-li víc je na denním pořádku) tak cestou do školy celý mrznu. Do školy chodím přes celé město, což tak kilometr rozhodně bude. Připadám si pak, jak v nějakém dobrodružném filmu, kde se vydávám vstříc Sibiřskému nebezpečí. Už aby bylo aspoň trochu teplo tak 12 stupňů. Aby se dalo chodit aspoň na procházky a takový ty věci… ne že bych na ně chodil, ale tak víte co. Další věc je, že jedno z mých předsevzetí bylo začít cvičit a lépe jíst. Samozřejmě že se mi to nedaří, jak jinak. Tak strašně se nudím, ale zároveň nechci nic dělat, těžká to situace. Jedno z dalších předsevzetí bylo více se věnovat mému blogu, což bych chtěl určitě splnit. Pro teď to už asi bude vše, až se mě něco zajímavého napadne, nebo se mi něco zajímavého stane ,zase se ozvu.
 


Svět

2. ledna 2017 v 20:06 | Matthew |  Básně
Město plné vysokých budov
z betonu a oceli,
kde září pouliční světla a
všude spousta kouře,
celý svět je v prdeli.

Silnice plné aut a cesty plné lidí,
kde každý každému závidí.
Nenávist, agrese a naivita
u obchodu leží flaška nedopitá.

Nad tímhle vším každě ráno,
je to mnoha lidmi přáno,
vyjde slunce.
Slunce, které vše zbarví do oranžova.

To jediné je hezké a radostné,
ale to kam svět spěje je lítostné.
Ještě je tu šance se zachránit,
a to dobrým skutkům se nebránit.




Další články


Kam dál