Prosinec 2016

Hvězdy

22. prosince 2016 v 19:45 | Matthew |  Básně

Tam na vysokých horách,
kde je bílý třpytivý sníh,
se od něj odráží polární záře.

Polární záře plná magických barev,
Barev tak nádherných, jako na umělcově paletě,
která v sobě má stovky příběhů.

Jedna hvězda na nebi, je jako jeden příběh,
lidský, neobyčejný příběh.
Každý je jedinečný, každý je zajímavý.

Ty hvězdy plují na nebi ve fialovo zelené záři,
Pohled tak zvláštní, až vyvolává úžas v našich myslích.
Kouzlo okamžiku, který se nedá slovy popsat.

Úlohy lidí ve společnosti, aneb každý má svojí roli

9. prosince 2016 v 21:07 | Matthew |  Co mě napadlo
Výsledek obrázku pro role
Jsem v devítce a to znamená výběr střední školy a spoustu dalších starostí. Poslední dobou mi přijde, že se vztahy v naší třídě poměrně dost zhoršily. Možná je to tím, že každý má spousty svých problému a lidi ve třídě mu jsou tak nějak jedno, ale u nás to vždycky bylo takhle. Jen je to poslední dobou víc a víc vidět. Totálně mi to vidí, ale nejhorší je, že i já to občas dělám. Rozřazuju lidem určitý role, nebo spíš pozice. Každý měl ve třídě nějaké tipy lidí, ale to není to, o čem tu mluvím (páni… opravdu kvalitní věta :D) . Myslím tím, že ve třídě máme několik "pozic". Jako první asi začnu takovou hlavní "královnou" vlastně máme dvě. Každý se s nimi chce bavit, ale ony si vybírají podle vzhledu, peněz a pověsti (kurvy od narození). Pak tu máme ty nejhezčí kluky ze třídy, opět jsou 2. Ti jsou, co se tohoto týče vždy na straně těch královen. Pak je tu zbytek třídy, ale ten se dělí asi jako obyvatelstvo v Indii. Jsou tu "lepší" a "horší" lidi. Ta hlavní čtyřka se baví s těmi lepšími, což je ta horní vrstva. Pak tu máme prostřední vrstvu. Ti jsou, nestraní a je jim vše jedno, takže se moc neprojevují. A nakonec jsou tu ti horší. Lidi co pomlouvají tu horní vrstvu. Já byl dva roky té horní vrstvě a teď jsem v té spodní. Tak nějak jsem si zažil každou vrstvu a každý přístup. Ta horní je banda vlezdoprdelků co mají strašnou potřebu být nejlepší a nejbohatší za každou cenu. Jejich prioritou je popularit. Té spodní vrstvě jde o to přežít a zachránit si zbytky důstojnosti co jim zbyly, teda pokud jim ji ti z horní vrstvy totálně nepošlapaly. Já jen tak proplouvám a pozoruji, jak moc jsou lidé ovlivnitelní a zranitelní. Znám pocit být na společenském vrcholu i na dně. A toto je jen základní škola. Stejná věc se promítá i do pozdějšího života. Jakýsi vzorec chování nám říká, do jaké vrstvy patříme. Řídí se tím snad i celý svět. Štve mě, že to takhle je, ale asi se s tím bohužel nedá nic dělat. Vždycky to tak bylo, a vždycky to tak bude. I já jsem radši v té vyšší vrstvě, ale bohužel se pro to musí i hodně obětovat. Většiny přátelství v té horní vrstvě nejsou pravá. Nezapomínejte, že lidé většinou hrají na víc než dvě strany. Je to takhle i ve vašem kolektivu?

Smrt

4. prosince 2016 v 21:11 | Matthew |  Básně
Padám k zemi jako vločka sněhu,
všude jen prázdno a chlad.
Chci znovu cítit lásku a něhu,
podaří se to někdy snad.

Všichni se smějí,všichni se dívají,
ztrácím se,ztrácím.
Musím brečet potají,
je to tak těžké, ikdyž se snažím.

Přes špinavé okno projde paprsek slunce,
do mé duše však nepronikne.
Je tu snad ještě nějaká Šance ?
Mé tělo pomalu, ale jistě zanikne.